Kino Atlas

Do českých kin aktuálně vstupuje napínavý dokument klasika slovenského filmu Dušana Trančíka Akce Monaco. Využíváme příležitosti jeho pražské návštěvy k setkání s ním.

Díky SFÚ se podařilo sehnat z hlediska známosti trochu zasuty film KDYŽ HVĚZDY BYLY RUDÉ (ČSR / FRANCIE 1990, 85 min.) v československo-francouzské koprodukci, dokončený v turbulentním čase těsně po listopadu 89, kamera Vladimír Smutný, podle scénáře Eugena Gidla, s hvězdným hereckým obsazením Václav Koubek, Zuzana Kronerová, Ján Sedal, Matej Landl, Otto Lackovič, Miroslav Donutil, Eva Salzmannová da další.

Dušan Trančík (26. 11. 1946, Bratislava) je režisér, který ve své tvorbě navazuje na nejlepší tradice československé nové vlny, od počátku hledající svůj osobitý film nebo silné zakotvení v realitě – jeho tvorba má silnou linii hranou i dokumentární.

Po praxi ve filmových ateliérech na bratislavské Kolibě a ve Slovenské televizi vystudoval režii na pražské FAMU. Už jeho první dokumenty Fotografování obyvatel domu a Šibenice (1968–69) ukázaly jeho cit pro kritický pohled na společenskou realitu.

Celovečerně debutoval hraným filmem Koncert pro pozůstalé (1976), po němž následovala řada výrazně společensky kritických snímků jako Vítěz (1978), Fénix (1981), Pavilon šelem (1982), Čtvrtý rozměr (1983) nebo Jiná láska (1985). Tyto filmy se vyznačují civilním stylem, nelineární strukturou a odvahou pojmenovat tabuizovaná témata pozdně normalizačního Československa.

V 80. letech se podílel i na koprodukčních filmech pro děti (Sedm jednou ranou, Mikola a Mikolko, oba 1988) a režíroval kriminální drama Víkend za milión (1987). Po roce 1989 dokončil snímek Když hvězdy byly červené (1990) a věnoval se především dokumentární tvorbě. Z jeho novějších prací vynikají zejména Tisovy stíny (1998), reflexe slovenského fašismu, a Hodina dějepisu (2013).

Dušan Trančík řadu let působil jako pedagog na bratislavské VŠMU, jedno období po listopadu 1989 vedl též katedru režie na FAMU.