Kino Atlas

Galerie Karla Vachka

Expozice kompletního díla režiséra, pedagoga, malíře a filosofa Karla Vachka, jehož ženy dramaturgyně a scenáristky Dagmar Vachkové, jeho sestry spisovatelky a malířky Ludmily Vachkové a jeho bratra, malíře Petra Vachka. Galerii doplňuje serie fotografií Karla Vachka od Zuzany Lazarové.

Centrálním obrazem je Via Lucis – Cesta světla – která vznikala více než dekádu nuceného vnitřního i faktického exilu, kolekce obsahuje i akvarely tvořené spolu s jeho ženou Dagmar a akvarely jeho sestry Ludmily. Dřevěné figurální olejomalby na dřevěných deskách jeho bratra Petra vznikly většinou v klášteře Porta Coeli v rodném Tišnově všech sourozenců. Když Karel Vachek na sklonku života podruhé onemocněl rakovinou, rozhodl se dotvořit své malířské dílo do celkové plochy 4×4 metry. Vedle již existující Via Lucis tak vznikla další serie pláten, která mj. zachycují tváře jeho duchovních souputníků, blízkých i žáků, jedno z těchto pláten visí i ve vestibulu kina. Dle Johna Boka byl Vachek především filosof, jehož mimořádná integrita, humor a odstup od sebe sama, jakož i vzdělání a vzdělanost, jen směřovaly do vyjádření v mediu filmů nebo obrazů.

Provozní režim galerie probíhá prozatím formou komentovaných prohlídek, které najdete v programu kina.

Karel Vachek (*4.8.1940 v Tišnově, †21.12.2020 v Praze), souputník filmové Československé Nové vlny, mladší spolužák Věry Chytilové, Pavla Juráčka, Evalda Schorma, Jiřího Menzela, Jana Němce, Meira Dohnala, Miloše Formana a a dalších. Jeho dva filmy v 60. letech – Moravská Hellas (1962) a Spřízněni volbou (1969) působily jako exploze a po jejich zákazu následovala vždy Vachkova dlouhá tvůrčí pauza. V těchto situacích začal malovat, jeho centrálním obrazem, který vznikal před jeho americkým exilem, je velkoplošná Via Lucis. V americkém exilu se mu nepodařilo natáčet ale věnoval se literatuře i psaní scénářů. Když jeho žena onemocněla a rodina neměla prostředky na léčení, koncem 80. let požádal o repatriaci, v čemž mu režim se škodolibou satisfakcí vyhověl, pracoval jako závozník hlídaný StB, ale jeho žena se uzdravila. Po listopadu 1989 byl rehabilitován, za své filmy z 60. let získal na berlínském festivalu Stříbrnou kameru a začal se věnovat natáčení filmů, ve kterých románovým způsobem komponoval „dokumentárně“ velké dějiny, vlastní myšlení i podstatné postavy československého kulturně-intelektuálního prostoru. Jeho retrospektivy proběhly na významných světových festivalech a před desti lety podnikl promítací turné po amerických univerzitách. Jeho filmy mají netypickou délku 3 až 6 hodin, proto je kina příliš neuvádí – jinak tomu je v kině Atlas, kde jeho filmy můžete shlédnout během roku několikrát.

Významné je jeho pedagogické působení, v letech 2003 – 2020 vedl na FAMU katedru dokumentu, jeho žáci jsou filmaři různorodých stylů, hlásí se k němu Vít Klusák, Filip Remunda, Erika Hníková, Martin Mareček, Robin Kvapil, Bohdan Bláhovec, Apolena Rychlíková, Ivo Bystřičan, Tomáš Hlaváček, Martin Imrich, Marika Pecháčková, Robert Sedláček, Tomáš Hlaváček, Kateřina Dudová, Lucie Králová, Jan Kačena, Adéla Komrzýová, Martin Řezníček, Martin Kohout, Jakub Wagner, režisér a producent jeho posledních filmů Radim Procházka.

Více o Karlu Vachkovi můžete číst v monografii Karel Vachek Etc. od Martina Švomy.

Rozhovory s Karlem Vachkem

• Jsme odsouzeni ke změně, říká dokumentarista a pedagog Karel Vachek – Novinky.cz
• Politici jsou strašidla. Zastupitelská demokracie je u konce, bude to maso – Aktuálně.cz
• Osudy Karla Vachka. Rozhlasové vzpomínání filmového režiséra a pedagoga – ČRo Vltava

Galerie Karla Vachka má i svojí 24/7 street art sekci na zdi před Atlasem (děkujeme Magistrátu a TSK).