RETROSPEKTIVA JANY BOKOVÉ
Jana Boková, významná česká exilová dokumentaristka žijící v Argentině, se ve svém filmu rozhodla zjistit, co vlastně znamená slovo exil. Její první zastávkou cestou z Argentiny je Praha, kde se po čtyřiceti letech potkává se svým kamarádem z mládí, filozofem Václavem Bělohradským. Společné vzpomínky na odchod z Prahy, tehdy okupované armádami „spřátelených zemí“, jsou citlivě proloženy kvalitním archivním materiálem. Velmi otevřené rozhovory vede režisérka v Praze také s lehce ovíněným Vlastou Třešňákem, který vzpomíná na mučení během nekonečných výslechů StB a na nutnost zvolit mezi kriminálem a emigrací. V Paříži pro změnu básník a překladatel Petr Král hloubá nad mechanismy totalitní moci a připomíná, jak velkou roli sehrálo pražské jaro v levicovém smýšlení Západu.
"Jana Boková absolvovala jako režisérka na National Film and Television School v Beaconsfieldu a už její první filmy se vyznačovaly osobitým rukopisem. Pracovala pro BBC v době, kdy zde mohla uplatnit svůj autorský přístup. Volba témat, výběr postav a lokalit, vyprávěcí perspektivy, vizuální styl – to vše byla její rozhodnutí, pro která si dokázala najít ty správné spolupracovníky.
Kromě různorodých dokumentárních filmů realizovala dva celovečerní hrané filmy: Hôtel du Paradis v Paříži a Diario para un cuento v Buenos Aires.
Není nakonec tak důležité, jestli její filmy označíme jako hrané nebo dokumentární, protože jejich společný jmenovatel je vysoký: je to hledání podstaty, které je provázeno citem pro humor, ironii a paradox jakožto základní ingredience lidské zkušenosti.
Jana Boková dosáhla svými filmy vysoko a daleko: ke hvězdám jako Fernando Rey, Anthony Quinn nebo Eric Clapton, do ulic Havany i Dallasu, vytvořila portréty měst jako Mexico City nebo Avignon, její film soutěžil v Cannes, retrospektivu jí připravila Cinémathèque française." Z textu Michala Breganta k retrospektivě v Ponrepu a v Kině Atlas.